Notes

noc byla trochu o hubu všude běhali divocí a msl, bránili jsme pouze východ (tu malou branku). Semtam jsme prolezli zbytek polizshén.
Hlídky se často měnily, za celou noc jen 1 zranění.
(Plus jsme měli jednoho divokého kterého jsme vyslíchali a prozatimně ho dostali na svou stranu, +-[nakonec zradil])
Druhý den ráno nás probudili divocí kteří byli už uvnitř a díky tomu že jsme přes noc neovládli PVO (tu křižovatku) mi Jindra sebral velení (hlavně že nahrává všem frakcím až na nás a všechny popuzuje proti nám, jak jsme asi měli obsadit zónu o 30 lidech s 8člennou posádkou? Teda 7člennou.) a dal ho jednomu z OSVK.
Vše zůstavalo stejné, šli jsme na PVOčko, rozložili ho, šli za ferenzem, vrátili se i s PVOčkem kvůli útoku na základnu.
Než jsme tam vtrhli tak jsme se dozvěděli že barman odpálil dynamit a všichni až na Lucku (prý nechtěla aby jsme jí říkali 'barmanka') zařvali, což jsme uvítali - méně lidí na zabíjení.
Nakonec nás zase někam poslali, po návratu jsme tam potkali dva týpky (nové), nějakého zkurvyslováka (o tom později) a jakéhosi Sata/Sapora nebo tak nějak. Oba kokoti na nTou.
Pan Sapor, který přišel a aniž by věděl o tom jak se věci mají se stal vrchním velitelem a poslal nás do akce proti divokým.
Šli jsme já, zkurvyslovák a jeden od nás.
Ani nebyl začátek a slováček si začal stěžovat že se nechce brodit a tak raději půjdeme přes ten železniční most jen aby si nenamočil boty (takže jsme se zbytečně unavili).
Nakonec jsem ho chtěl za jeho arogantní chování a 'velení' podříznout, což jsem nakonec ani nemusel bo po návštěvě ferenze jsme šli do rajónu divokých kde jsme potkali Marcusova vraha a všichni tři jsme tam nechali našeho velitele proti 10-ti divokým.
Po cestě zpět jsme nabídli týpkovi ubytování, teplo, jídlo atp.
Přijal, na PVOčku nás podrazil (viz video).
Došel jsem na základnu, totální clusterfuck, nikdo nevěděl co se děje.
Sotva jsem došel, nikdo nedával tomu co říkám velkou váhu a tak mě zase poslali na hlídku, seděl jsem a hrál si s plastovými vojáčky.
Nakonec došel i slovák, pičoval o mě ale že by mi něco řekl do očí to ne.
S mými chlapy jsme se snažili najít mezeru a utéct ven ze zóny pomocí té helikoptéry, neúspěšně - všichni na nás zaútočili a postříleli nás.
Tolik k této tragédii.
Kdyby nám dvoum nikdo nebral velení, přežili by jsme.