Notes

Dlouho jsem byl typ člověka, který lásku cítil hluboko, ale projevoval ji opatrně. Ne proto, že bych necítil dost, ale proto, že jsem se bál otevřenosti. Měl jsem za sebou zklamání a ztráty, a místo abych se jim postavil, naučil jsem se chránit. Držel jsem emoce pod kontrolou, byl jsem zdrženlivý, spoléhal jsem na stabilitu, rozum a čas. Věřil jsem, že když buduji zázemí, domov, jistotu a kontinuitu, je to samo o sobě výraz lásky.
Postupně jsem si ale uvědomil, že pro druhého člověka láska, která není vidět a slyšet, prakticky neexistuje. Že nestačí být loajální, spolehlivý a „tam někde v pozadí“. Že blízkost se neděje automaticky – musí se dít vědomě, znovu a znovu. Já jsem často byl myšlenkami jinde: v práci, v povinnostech, ve vlastním vnitřním světě. Neodcházel jsem fyzicky, ale emočně jsem se vzdaloval. A ten, kdo stál vedle mě, mohl být ve vztahu – a přesto se cítit osamělý.
Uvědomil jsem si také, že jsem si spletl víru v sílu druhého člověka s ohleduplností. Viděl jsem ho jako schopného, odolného, samostatného – a tím jsem přehlížel jeho únavu. Čekal jsem, že věci „zvládne“, místo abych se ptal, jak se skutečně má. Ne proto, že by mi to bylo jedno, ale proto, že jsem neuměl být dost přítomný a citlivý v každodennosti.
Zpětně vidím, že jsem někdy působil chladně, někdy necitlivě, i když můj vnitřní prožitek byl úplně jiný. Že jsem dával málo ujištění, málo něhy, málo slov. A že jsem tím mohl u druhého člověka vytvořit pochybnost o jeho hodnotě, přitažlivosti nebo významu – což je něco, co mě velmi bolí si přiznat.
To nejdůležitější, co jsem pochopil, je, že strach z otevřenosti není neutrální. Když se chráním já, někdo jiný za to platí. Láska není jen pocit, ale dovednost. A ta se musí učit, jinak i dobrý úmysl může způsobit zranění.
Dnes vím, že bych chtěl být jiný: více přítomný, více slyšitelný, více fyzicky i emočně dostupný. Ne proto, abych někoho přesvědčil, ale proto, že jsem pochopil, jak chci milovat. A že pokud někdy budu znovu ve vztahu – s kýmkoli – nechci už spoléhat na to, že „to přece musí být vidět“. Chci, aby to bylo cítit.