Notes

Beznaděj- Občas lidé mají pocit prázdnoty. Takový ten pocit nenaplnění. Je zvláštní, že většina populace projevují své emoce, když mají strach, radost, smutek, ale i lásku. Pak jsou i lidé, kteří nedokáží pracovat se svými emocemi. Mají např. problémy s empatií, jsou autisté, introverti...nebo jen mají za sebou těžkou životní situaci. Jsou však i případy rodin, kde se emoce tak často neprojevují, popřípadě jen ty záporné. Dítě v tomto prostředí vyrůstá a tudíž to zná z domova. Nezná emoce, nebo je cítí, ale nedokáže je pojmenovat. Často se také stává, že ty děti nedokáží projevovat empatii (nedokáží se vcítit do pocitů druhé osoby). Což ani nevím, jestli je divné. Já nedokáži, nebo jen málokdy, používat empatii. Když více jak tři roky potlačujete své emoce a vyjadřujete jen ty záporné, je to těžké. Z mého případu...zemřel mi prarodič, druhý prarodič nás vyřadil ze života, bylo mi hrozně. A aby mě to tolik netrápilo, začala jsem potlačovat emoce. Ze začátku to bylo těžké, ale po čase jsem dokázala své emoce skvěle potlačovat. Mělo to své klady, ale i zápory. Jako klady bylo to, že Vás nebolí minulost a žijete současností. Tedy, "žijete" není úplně dobré slovo pro toto. Bez emocí jen přežíváte ze dne na den a celý svět se Vám boří. Začne se z Vašeho pohledu na svět ztrácet barva a vše je najednou černobílé. To emoce nám dělají svět barevným. No, a další klady to má to, že se nezamilujete. Nebo klidně můžete, ale když se cokoliv stane, potlačíte emoce, postavíte si rádoby emoční "bariéry", za které už nikdo nepronikne, do té doby, dokud ho za ně nepustíte. Chcete milovat? Milujte! Chcete se si splnit svůj sen? Splňte si ho! Dělejte zkrátka to, co Vás baví a nějakým způsobem naplňuje. Je jedno, jestli Vás to udělá šťastnou pouze dočasně. Důležité je, aby jsme se radovali z té chvilky, která probíhá a činí nás šťastnými. Je jedno, jak malinká, či krátká ta chvíle je. Když zjistíme, které situace a chvíle nás dělají šťastnými, zapamatujte si je. Můžete je pak dělat znova a znova. Znova a znova si dělat radost.
Zkrátka, žít svůj život. Ne, ho jen přežívat. Musíme ho žít.

Strach- Všichni občas míváme strach. Je to taková "potvůrka", co nás chytne a většinou odmítá pustit. Ale to nevadí. Jak s trémou, tak se strachem se dá skvěle pracovat. Musíte zjistit, co za situace Vám nahání strach. Situace, ze kterých je Vám špatně od žaludku, jen co na ně pomyslíte, máte z nich strach. Ty situace jsou Vám odpovědí. Málokdy se dá zařídit, vyhýbat se těmto situacím. Strach je všude kolem nás a je pouze na nás, jak moc blízko ho k sobě pustíme. Jde třeba jen o nepatrnou nejistotu a najednou tu máme strach. Nebojte se strachu! Strach nám sice může hodně ublížit, ale pokud se s ním naučíte pracovat, tak Vám cestu nikdy nezkříží. Musíte strachu ukázat, kdo je tady pánem. Velíte tu Vy, ne on. A jakmile pochopíte své emoce, poznáte sami sebe a stanete se pánem svého života. Začnete sami rozhodovat o tom, jaké emoce jsou pro Vás správné, a které ne. Poznávejte své emoce. Nejsou špatné, jsou naší součástí. Naše emoce nás dělají tím, kým jsme. Bez emocí jsme jako prázdné nádoby. My musíme tu nádobu naplnit, jinak budeme sami.