Notes

Write a note in this area. It's reallyHenryk Sienkiewicz - Křižáci
"Křižáci" jsou další historický román oblíbeného polského spisovatele H.Sienkiewicze, děj románu se odehrává na počátku 15. století. V té době je Polsko sužováno krvelačným řádem německých rytířů, válka je na spadnutí a křehký mír udržuje především královna všemi považovaná za svatou.
Za této situace se z Litvy do Polska vrací starý rytíř Matěj s osmnáctiletým synovcem Zbyškem. Oba se nedaleko Krakova setkají s kněžnou Annou, královou sestřenicí. V jejím doprovodu zaujme Zbyška dvanáctiletá Danuše, kněžnina schovanka, kterou si vyvolí za svoji dámu. A když se dozví, že Danušinu matku zabil Němec s pavím pérem, přísahá, že pro její slávu zabije rovnou tři. Příležitost se mu naskytne hned druhý den, když cestou do Krakova spatří křižáka. Jeho útok v poslední chvíli zarazí rytíři z křižákova doprovodu, jde totiž o Kuno Lichtensteina, velvyslance řádu.
Kuno si hned stěžuje králi na utrpěné příkoří, tvrdí, že v zemi nejsou dodržovány křesťanské zvyky a osobní urážku vztahuje na celý řád, potažmo na celé křesťanství. Zbyškovi proto hrozí trest smrti a to přesto, že celý královský dvůr je na jeho straně. Ve vězení jej navštěvuje Danuše i strýc Matěj a tak poznáváme jejich vzájemnou, až synovskou, lásku. Když po mnoha týdnech vedou Zbyška na popraviště, zachrání ho Danuše podle starého polského zvyku tím, že ho prohlásí za svého. Aby však mohla svatba proběhnout, je třeba souhlasu Danušina otce, obávaného křižákobijce Jurandy. Tomu je Zbyšek svojí odvahou i nenávistí ke křižákům sympatický, Danuši mu však odmítá dát a tvrdí, že je to boží vůle.
Matěj se Zbyškem se nakonec vrací na jejich zpustlý statek Bohdanec, kde poznáváme souseda s dceru Jadvigu, která si brzo padne se Zbyškem do oka. Ten sice stále myslí na Danuši, ale Matěj Jadvize prorokuje, že vše skončí dobře pro ní, což si i sám přeje. Během mnoha příhod se oba mladí sblíží, proto všechny překvapí, když se Zbyšek vydá na knížecí dvůr za Danuší.
Mezitím řádí Juranda na pomezí, křižáci proti němu vznášejí žaloby, ale kníže je odmítá a je spíše na jeho straně. Pohraničí je totiž divoké, bezpráví a zločiny páchají obě strany a křižáci přitom často provokují a začínají si. Komtur Siegfried ze Štítna proto lstí odláká Danuši od knížecího dvora a unese ji, chce se tak pomstít Jurandovi. Ten přijíždí na vánoce ke knížeti a marně zde hledá dceru, teprve nyní všichni pochopí lest.
Po vánocích zve Siegfried Juranda do Štítna, kde ho čeká obrovské ponižování, které trpělivě snáší pro dceru. Jeho trpělivost však přeteče, když mu místo ní dají jinou dívku, v tu chvíli se na křižáky vrhne a mnoho jich pobije, než ho přemohou a zavřou do vězení. Tím však zavdá záminku k další stížnosti, kterou přednáší knížeti Siegfriedův oblíbený rytíř. Kněžna sice brzy odhalí nesrovnalosti v jeho verzi, ale na boží soud, tedy na boj na život a na smrt si nikdo netroufá. Nakonec se odváží Zbyšek, který po dlouhém boji křižáckého rytíře přemůže a zabije. Když se komtur dozví o porážce svého oblíbence, začne Jurandu mučit - vypálí mu zbývající oko, vytrhne jazyk a usekne pravou ruku.
Po tomto souboji se Zbyšek pod ochranou francouzského rytíře de Lorche vydává se stížností za velmistrem řádu do Malborku, jeho zbrojnoš Hlava se vrací za Matějem a Jadvigou. Oba se rozhodnou jet Zbyškovi na pomoc, Jadviga se totiž stále nevzdala naděje na Zbyška, kterou Matěj přiživuje. Cestou ke Štítnu potkají němého, slepého a jednorukého starce, v němž Hlava pozná Jurandu, ujmou se ho a vrátí se s ním na jeho hrad. Zde se dozví i o Zbyškovi, který mezitím zaujal v Malborku svojí statečností velmistrova bratra a tak má povoleno pátrat na křižáckých hradech po Danuši.
Oba muži, Matěj a Zbyšek, se setkají až v táboře litevského knížete, kam se Zbyšek dostal během svého marného pátrání. Během lokálních šarvátek se od zajatců dozví, že komtur Siegfried je blízko a má s sebou Danuši. A tak starého komtura pronásledují a Danuši osvobodí, dívka je přestálým utrpením pološílená a Zbyška nepoznává. Hlava odváží komtura k Jurandovi a Matěj se Zbyškem ošetřují Danuši, brzy je však zajmou křižáci, kteří na rytířské slovo propouští Zbyška s Danuší, Matěj zůstává jako zajatec a záruka výkupného.
Juranda se celé dny jen modlí, jeho krutost je pryč a pomalu nastupuje dráhu světce a když mu Hlava přiveze Siegfrieda, Juranda místo pomsty komtura propustí. Zmatený komtur je na pokraji šílenství, vidí kolem sebe duchy a po propuštění se sám oběsí - přestálé útrapy, smrt druhů i Jurandovo milosrdenství jsou na něj moc. O několik dní později přijíždí Zbyšek a přiváží Danuši, ta na dohled domova na chvíli přichází k rozumu, bohužel vzápětí umírá.
Po dívčině pohřbu se Zbyšek přidává k výpravě, která jede do Malborku vyměnit zajatce. Znovu se ocitne na mocném hradě, kde se pyšní křižáci tváří jako opora celého křesťanstva, ale někde na pozadí si velmistr uvědomuje blížící se konec řádu, nemá však sílu ani vůli zkrotit zpupné a pyšné komtury. Zbyšek zaplatí výkupné a s Matějem se vrací do Bohdance, kde se jak Zbyšek tak Jadviga trápí tak dlouho, až se dostanou k tomu, že se mají rádi. A tak následuje svatba, děti, vzrůstání hospodářství a bohatství...
Tak mine několik let, během nichž roste napětí mezi křižáky a Poláky, až vypukne válka, v níž Poláci vytáhnou proti Německým rytířům. Závěr knihy patří detailně líčené bitvě u Grunwaldu (15. července 1410) mezi Poláky, Litvíny a křižáky. Ti se staví přezíravě ke svým nepřátelům, ti je však snadno porazí a většina řádových rytířů padne, což vede prakticky k zániku řádu. Bitvy se účastní jak Zbyšek tak Matěj, který mezi zajatci najde Kuna a vyzve ho na souboj za dávné příkoří a snadno zvítězí.
***
Pro mě osobně se kniha týká celkem přitažlivé doby i prostředí - Malopolsko, Velkopolsko, Plocko, Mazovsko, Zmuď nebo Litva mi zní neotřele a exoticky, i když jde o kraje geograficky velmi blízké. Jedním z cílů křižáků po neúspěchu křižáckých výprav v Palestině bylo pokřtít pohanská polská a litevská knížectví, místo toho křižáci ziskuchtivě týrali vše okolo a tak se místní obyvatelé bránili - chceme být pokřtění vodou, ne krví. A tak se proti křižákům postavili nejen čerstvě pokřtění Litvíni ale i Poláci a dokonce německé obyvatelstvo v Prusku. A přes svoji moc měli křižáci strach ze spojeného nepřítele a proto intrikují a podporují rozbroje mezi jednotlivými knížectvými.
Toto historicko-politické pozadí tvoří jen kulisu pro Zbyškův příběh nešťastné i šťastné lásky. Zbyšek je horlivý a neustále bájí o rytířské cti, její pojetí mi přijde spíše jako prvek romantismu konce 19. století než počátku 15. století, ta doba byla asi mnohem drastičtější a syrovější. Na druhou stranu Zbyškovo chápání přesně zapadá do toho, co paroduje Don Quijote včetně vzývání krásy jeho vyvolené, takže opravdu nevím - každopádně mi to přijde jako silně romantizující a až komická tendence. Podivné mi připadá i to, když se Zbyšek modlí aby mohl pobít Němce, a protože část kořisti přislíbí Bohu tak najisto počítá s tím, že mu Bůh pomůže.
Knihu beru jako velmi čtivou oddechovou literaturu, jak už je u autora zvykem a v tom mě rozhodně nezklamala. Velkolepé obrazy z dějin střídají dramatické a efektní scény, v nichž je odsouzenec zachráněn v poslední chvíli nebo statečný hrdina pobije přesilu nepřátel, poznáváme však i přetrvávající sílu lidových i pohanských pověr pomalu transformovaných do křesťanské podoby. Hrdinové jsou podle očekávání jasně polarizovaní, křižáci jsou násilničtí, pyšní, zákeřní a svévolní... V ději se objevuje pár nekonzistencí, příkladem může být vztah Zbyška a rytíře de Lorche, což může být dáno i tím, že kniha původně vycházela časopisecky na pokračování.

23.10.2011 easy to share with others. Click here ...